Knihovna patří k nejcennějším historickým knižním fondům, které existují v České republice. V roce 1694 dal biskup Liechtenstein vypracovat zakládací listinu a knihovnickou instrukci. Další nákupy a plat knihovníka zajištovala nadace ve výši 10.000 rýnských zlatých. Po požáru zámku v roce 1752 došlo při opravách k vybudování knihovního křídla ve 2. patře zámku s velkým knihovním sálem, jehož strop vymaloval v roce 1758 J. Stern právě tak jako přilehlý menší sál. Knihovna obsahovala 90.846 svazků      k 24. 4. 2001 s 304 rukopisy, 180 prvotisky.  1178 tiskůje ze 16. století a asi 20.000 starých tisků je do roku 1800.

Stará knihovna - založil ji Karel Liechtenstein – Kastelkorn v 17. století, patří k nejvýznamnějším historickým knihovnám v naší republice. Možnost prezenčního studia knih ve studovně.

Nová knihovna - založena kardinálem Fürstenberkem v 19. století místnosti bývalé manské registratury.

Je dominantou historického města Kroměříže a hlavním magnetem návštěvníků památkové rezervace. Jeho historie je nerozlučně spjata s olomouckými arcibiskupy, kteří si jej vybudovali jako svoje letní sídlo. Komplex zahrad a zámku v Kroměříži byl právem zařazen od roku 1995 mezi Národní kulturní památky České republiky a od prosince 1998 zapsán na Listinu světového přírodního a kulturní dědictví UNESCO.

Současná podoba budovy pochází z let 1664 - 95, kdy byl zámek za biskupa Karla Lichtenštejna - Kastelkorna po třicetileté válce znovu vystavěn podle návrhů architekta Filiberta Luchese a Pietra Giovanniho Tencally. Mobiliář a výzdoba interiérů pocházejí až z druhé poloviny 18. století. Velmi významná je i galerie, která představuje díla evropských malířů 15. - 18. století (Veronese, van Dyck, Hans von Aachen, Cranach). Nejvýznamnějším obrazem zámecké galerie je dílo Tiziana Vecelliho "Apollon a Marsyas". Velmi známá je zámecká knihovna, která obsahuje na 88 tisíc svazků, a hudební archiv s více než 6000 barokními skladbami.

Významnou součástí Arcibiskupského zámku v Kroměříži je proslulá obrazárna, představující návštěvníkům špičková díla evropského malířství.

Sbírku založil po svém nástupu do úřadu olomoucký biskup Karel II. Lichtenstein zároveň s opravou zámku zničeného vpádem švédských vojsk během třicetileté války. Za základ vzal staré zámecké fondy, které doplnil nákupem jednotlivých děl i celých kolekcí. Zaměstnával řadu malířů, kopistů. Mimo jiné také získal za 30 000 zlatých cennou kolekci 228 obrazů a grafiky německých, italských, holandských a vlámských malířů od bratří Imstenraedových z Kolína nad Rýnem. Byli to synovci sběratele umění Jabacha, jehož sbírka se stala základem obrazové galerie pařížského Louvru. Nejznámějším a nejcennějším dílem Lichtensteinovy sbírky je bezesporu obraz benátského mistra Tiziana Vecellia, zv. Tizian, (1488-1576) s názvem Apollo a Marsyas.

Původně Velká jídelna, nejkrásnější a největší rokokový sál v naší republice. V roce 1900 a v letech 1970-75 byl sál restaurován.

V roce 1848 byl doporučen Františkem Palackým a schválen císařem Ferdinandem V. pro zasedání rakouského ústavodárného sněmu, který sem byl přeložen po povstání ve Vídni. Zásady nové Rakouské říše zde nebyly položeny,ač nebo právě proto, že zde byla poprvé formulována zásada,ze "veškerá moc ve státě pochází z lidu". Zachoval se zasedací pořádek poslanců, který dokumentuje instalovaný model.
Zlacené štuky, křišťálové lustry, zrcadla, portréty biskupa Hamiltona a arcibiskupa Kohna a na stropě zavěšený největší obraz zámku (přes 400 m²), s oslavou budovatele sálu Hamiltona, předurčují sál k pořádání koncertů, festivalů hudby, zasedání, kongresů apod. Předsálí s freskovou výzdobou, sloužící ke krátkodobým výstavám, uzavírá prohlídku tohoto „piana nobile“.

Uprostřed tzv. Květné zahrady, založené při obnově města zničeného třicetiletou válkou biskupem Karlem II. Liechtenstein z Kastelkornu, se nachází Rotunda s jedinečnou štukovou výzdobou postavená v roce 1671.

V středu rotundy se nachází kamenný stůl, nad nímž je na 25 metrů dlouhé struně zavěšeno třicet kilogramů těžké foucaultovo kyvadlo demonstrující otáčení planety Země. Kroměřížské kyvadlo, instalované profesorem místního gymnázia Františkem Náběrkem v dubnu 1906, je kopií podobného kyvadla zavěšeného v roce 1852 v kopuli pařížského Pantheonu Leonem J. B. Foucaltem (1819-1868). Vzhledem k omezenému přístupu do Rotundy není kyvadlo běžně v provozu, ale v ojedinělých případech jej lze zprovoznit. Jedná se o první demonstraci tohoto zařízení na území českých zemí.

Čtyři mozaikové lunety, původně určené pro výzdobu Národního divadla v Praze. Původně zdobily Colloredovu kolonádu v Podzámecké zahradě, v roce 1999 byly přeneseny do bývalého františkánského kláštera, do míst, kde Max Švabinský strávil dětství.

Nyní se nachází v areálu byvalého františkánského kláštera, nyní hotelu Octárna.

Jednotlivé lunety se tematicky vztahují k významným událostem české historie: Libuše věští slávu Prahy, Karel IV.zakládá univerzitu, Jan Žižka vede tábority do boje, Komenský se loučí s vlastí.

Historické hradby Kroměříže pochází z druhé pol. 13. století. Dodnes stojí více než třetina původních zdí.

V podledních deseti letech je středověká fortifikace Kroměříže systematicky opravována, nepevné části se nahrazují novým zdivem či kameny, odstraňovány jsou náletové rostliny, následně se nanáší speciální voduodpuzující nátěr atd.

Poslední neopravený úsek se tak skrývá již pouze v Podzámecké zahradě. Nejdelší zachovaná linie městských zdí se táhne podél ulice Malý Val od Mlýnské brány u zámku na severu směrem k jihu. Druhý úsek vede od kina Nadsklepí na východ k budově pedagogické školy až k bloku domů v ulici Šafaříkova.

Renesanční měšťanský dům čp. 39/23 na kroměřížském centrálním Velkém náměstí. Dům, pojmenovaný podle dřívějšího vlastníka – regenta – je ojedinělý svou sgrafitovu výzdobou. Dům se nachází v severní části severozápadní fronty náměstí, v sousedství budovy Muzea Kroměřížska.

Vznikl na starších gotických základech ve 2. polovině 16. století jako měšťanský dům s šenkovním právem I. třídy. Z této doby pocházejí patrně i dochovaná sgrafita fasády, z nichž tématicky je nejzajímavější soud nad povětrnými ženami, medvědář a herec.

Muzeum Kroměřížska je umístěné v domě č. 38, původně renesanční budova s klenbami a portálem, vybudovaná r. 1609 kardinálem Františkem z Dietrichsteina v protobarokním slohu ze dvou domů s bohatou historií ( 1636-1643 jezuitský seminář, pak vrchnostenský kapitulní dům biskupské správy). Sídlo Muzea Kroměřížska.

V sídle muzea na Velkém náměstí jsou pro návštěvníky připraveny dvě velké stálé expozice:

• Památník Maxe Švabinského, slavného kroměřížského rodáka. V šesti sálech „Památníku" se lze seznámit s průřezem celým dílem M. Švabinského. „Památník" po náročné rekonstrukci a reinstalace uspokojí i nejnáročnější návštěvníky.
• Druhá expozice je archeologicko-přírodovědná „Příroda a člověk".

V objektu jsou i výstavní prostory, kde probíhají krátkodobější výstavy, výtvarné i muzejní, ale i výstavy s programy pro školní děti a mládež.

Jsou to:

• rozsáhlá „Galerie v podloubí"
• Malá galerie
• Výstavní síň Portál

Riegrovo náměstí je nejstarším v Kroměříži. Je pojmenováno podle politika a učence Františka Ladislava Riegra, který zde bydlel v jednom z měšťanských domů v době zasedání říšského sněmu v letech 1848 - 1849. Architektonickou dominantou náměstí je barokní kostel Nanebevzetí Blahoslavené Panny Marie. Vedle kostela je pěkná barokní stavba děkanství. Za pozornost stojí barokní kašna před kostelem a především sloup sv. Trojice (morový), z roku 1725.

Mincovna na Sladovnách byla budována biskupem Karlem II. z Liechtensteina-Castelcorna hned na počátku jeho vlády v Kroměříži v roce 1665 a v létě roku 1666 byly raženy první mince. Slavnostní chvíle byla, když v roce 1669 byla vyražena první zlatá medaile ve váze 100 dukátů. V Kroměříži se totiž nerozběhla pouze běžná výroba mincí, ale byli získáni i kvalitní pracovníci, kteří byli schopni plastického ztvárnění aversu a reversu mince či medaile. Takovým byl např. Kryštof Hoffmann, který v roce 1670 vytvořil portrétní medaili biskupa Karla II. Liechtensteina-Castelcorna, která byla také téhož roku ve váze 20 dukátů vyražena ve zlatě. Dík dobré výtvarné úrovni a poctivé řemeslné práci patřily kroměřížské ražby k oceňovaným dobovým platidlům a později k sběratelsky hledaným numismatickým akvisicím. Koncem 18. století byla z příkazu císařovny Marie Terezie činnost Mincovny ukončena.

Od roku 1998 je budova mincovny plnohodnotným článkem v řetězci památkového fondu městské památkové rezervace v Kroměříži. V interiérech mincovny je o kroměřížském mincování vybudována expozice muzejního charakteru, oceňována návštěvníky zejména v těch částech, kde jsou rekonstrukčně představeny nástroje a můžeme říci i stroje, které byly při výrobě mincí a medailí používány. Nadační fond kroměřížské mincovny a město vydává nové pamětní ražby.

Kostel svatého Jana Křtitele se nachází v historickém jádru Kroměříže na Masarykově náměstí.

Původní románský kostel s prvky gotiky, založený johanity při špitále, byl v 17. stol. předán piaristickému řádu. Piaristé přistavěli ke kostelu svou kolej a v roce 1737 začali se stavbou nového chrámu podle projektu biskupského architekta Cyraniho z Bolleshausu (+ 1758).

Chrám byl vysvěcen v roce 1768. Projekt vycházel z půdorysu vídeňského chrámu salesiánek na Renngasse, fasáda vychází ze vzorů vídeňských a pražských a nad vchodem je umístěno sousoší Kristova křtu s adorujícími anděly (olomoucký sochař Ondřej Zahner, 1752). Vynikající interiér je prací předních umělců Moravy a Rakouska ( J. J. Etgens, J. Stern, F. I. Leicher, Michelangelo Unterberger, W. Träger, Jan a Michael Scharterové, Pavel Ramelli ad.).

Využitím rokokových a sentimentálních prvků byl zhodnocen interiér v jeden z nejkrásnějších chrámů 18.století na Moravě.

Kroměříž

Mariánský morový sloup na hlavním Velkém náměstí v Kroměříži byl vystavěn na paměť a jako poděkování Panence Marii za ušetření obyvatel města před velkým morem v roce 1680.
Podstavec sloupu tvoří mohutný kvádr se čtveřicí soch světců v každém rohu - sv. Václava, sv. Floriána, sv. Rocha a sv. Mořice
Na čelní straně je umístěn kamenný znak olomouckého biskupa Karla II. z Liechtenštejna. Na vrcholu sloupu zakončeného korintskou hlavicí je situovaná pozlacená socha Panny Marie s dítětem.

Podzámecká zahrada

Do zahrady je volný vstup zdarma v době otevření (v létě 7-19 hod, v zimě 7-16 hod - vyvěšeno na jednotlivých vstupech). V deštivém či větrném počasí uzavřena. Do zahrady je zákaz vstupu se psy a je zakázáno zde jezdit na kole.

Kostel svatého Mořice v Kroměříži založil olomoucký biskup Bruno ze Schauenburku krátce před r. 1262. V roce 1432 byl kostel husity vypálen a chátral. Rozsáhlá renovace pokračovala za biskupa Stanislava Pavlovského, dále za biskupa Karla Lichtensteina z Kastelkornu, a poté za biskupa kardinála W. Schrattenbacha.
V roce 1730 byla přistavěna kaple Bolestné Panny Marie. V roce 1836 kostel vyhořel a následnou opravu pojal její projektant A. Arche jako puristickou regotizaci chrámu. Ta se v interiéru týkala zejména kněžiště, v trojlodí pak hudební kruchty, přistavěna byla křestní kaple a jižní předsíň. Do roku 1848 dostaly obě věže polygonální nástavce. Jako připomínka za zásluhy o rekonstrukci chrámu byl v roce 1873 vsazen do východní zdi kněžiště památník arcibiskupa Maxmiliána Josefa Sommerau – Beckha.

Květná zahrada v Kroměříži byla založena v letech 1665–1675 biskupem Karlem II. z Lichtenststeina. Původní název zahrady byl Libosad. Jedná se o raně barokní zahradu, ve které byly zkombinovány italské i holandské vlivy. Zahradu vyprojektovali italští architekti Filibert Luches a Giovanni Pietro Tencalla.

Centrální stavbou zahrady je osmiboká rotunda s unikátní vnitřní výzdobou. Tuto výzdobu tvoří mytologicko-alegorické fresky a bohatá štuková výzdoba. Uprostřed rotundy je zavěšeno Foucaultovo kyvadlo na struně dlouhé 25 m. Svou dráhu zapisuje do jemného písku na kamenném stole. Kyvadlo zde instaloval profesor kroměřížského gymnázia dr. František Nábělek na konci 19. stol. Bylo v provozu až do roku 1940. Po válce bylo opět uvedeno do provozu, ale pak byla dlouhá léta rotunda veřejnosti nepřístupná a kyvadlo bylo poškozeno. Rotunda byla renovována a znovu otevřena veřejnosti v roce 1974 a s ní bylo opraveno i kyvadlo. V současné době (rok 2007) probíhá další renovace rotundy a kyvadlo visí bez pohybu.